Kultura slova

Je napsáno mnoho nauk o gramatice, pravopisu a spisovné výslovnosti. Správností těchto disciplín se zabývá mnoho učených vědců, kteří jim mnohdy věnují celý život. Je krásné číst si gramatiku češtiny a být přitom hrdý na krásu své mateřštiny. Jazykovědy jsou pokladem každého národa, který má svůj vlastní jazyk. A mohou být i společným pokladem pro více národů.

Je jedna oblast jazyka, které se všechny tyto disciplíny zlehka, nebo i více dotýkají, ale která, podle mých znalostí, zatím nemá vlastní obor. Přitom by se mohla stát nejen východiskem, ale i cílem každé z nich. Nejvíce se tématem, které zde chci nastínit zabývá nauka o dorozumívání.
Východiskem i cílem pro jazyk, by podle mého názoru, měla být srozumitelnost. Tedy, co se týče řeči, vždy by se mělo dbát na to, aby bylo možné v daném okamžiku mluvenému slovu porozumět. Je rozdíl, když mezi sebou mluví dva lidé na Valašsku, nebo v Praze. Ale správnost jazykových projevů by měla být posuzována podle toho, jestli si rozumí právě ti, kteří mezi sebou mluví.

To se týče i pravopisu, jeho klíčovou vlastností by mělo být, že je srozumitelný. Ten pravopis, který je určen pro celý národ, by měl být srozumitelný každému, kdo ho používá. Co se týká výslovnosti samé, tak nejde jen o správnou artikulaci hlásek, ale také o užití vhodných slov.
I dnes se na tuto vlastnost jazyka dbá, protože bez toho, aniž bychom si rozuměli, se v řeči neobejdeme. Ale jsou i výjimky z tohoto nepsaného pravidla, třeba v uměleckých textech, které člověk musí číst vícekrát, aby jim byl schopný porozumět. Přesto se i ty nejkomplikovanější texty bez srozumitelnosti neobejdou.
V současné době je možné vyčlenit několik obecných stylů dorozumívání. Je to například styl vědecký, který se dále člení dle svých oborů. Styl umělecký. Ale na prvním místě by měl stát styl všeobecně srozumitelný, který bohužel v současné době jaksi není zkoumán, natož popsán.